Motorkáři

(příspěvek z Ameriky)

Pokusím se zde převyprávět, co kdysi řekl Tohei Akira. "Ať na žíněnce nebo venku na ulici, všude je třeba se snažit dosáhnout harmonie. V doju předpokládáme, že tam nejsou žádní šílenci, a proto tam nevyšilujeme. Venku je to jiné. Tam pobíhá hodně bláznů a my bychom měli harmonizovat také s nimi. Na ulici, užij pouliční boj. Když je  člověk trošku šílený, tak bys měl i ty být trošku šílencem."

To mi připomíná jednu příhodu, která se mi stala před několika lety. Byl jsem v jednom zapadákově a dával si v baru svoje první (nebo to bylo třetí?) pivo. Motorkářský gang se vřítil dovnitř, byl jsem tam  jenom já a barman. Když ke mně přišli, tak jsem se pozval, aby si přisedli a koupil jsem jim několik plechovek piva. (zrovna jsem byl po výplatě). Protože jsem fanda na motorky, tak jsem si s nimi velmi dobře pokecal o výhodách a nedostatcích mé pětistovky "Triumf čopr" a stejně tak i o jejich mašinách. Večer uběhl velmi rychle a příjemně.

Několik dní poté jsem jsem byl opět ve stejném baru, když se do mě několik místních  buranů začalo navážet. A zrovna v tu chvíli přijel ten motorkářský gang. Poté, co zjistili  co se děje, tak jsem byl svědkem jak ti dva maníci dostali spolu s jejich pick-upem pěknou nakládačku a byli posláni svou cestou.  Pěkně jsem se u toho pobavil a každému motorkáři jsem koupil pivo za dobrou zábavu.

Z toho plyne, že být v harmonii s agresivním člověkem (motorkářským gangem) může být zábavné a později i užitečné. Zjistil jsem, že jsem byl schopný zmlátit dva otrapy aniž bych se jich musel dotknout. Ha, ha !!!

Na druhou stranu, pokud na mě útočník bude střílet, tak bych na něj pravděpodobně začal v harmonii taky střílet.